V pondělí 5.12. jsme byli všichni malinko nervózní. Do školy měl přijít Mikuláš s čerty a nikdo nevěděl, kdy se právě objeví. Z dětí byl cítit strach, protože si nebyly jisté, zda byly opravdu celý rok hodné. O přestávkách za mnou chodily a říkali mi, že už budou poslouchat a nebudou doma zlobit. I když nechápu, proč právě tohle říkaly „moje“ děti z 1. a 2. třídy, kde jsou všichni hodní a poslušní. Ale asi i takto šikovné děti občas zazlobí a najednou přišlo zúčtování. Některé děti plakaly a nechtěly nikam jít, jak se bály. Ale všechny jsem uklidňovala, že Mikuláš má pro všechny děti určitě přichystaný balíček, který za pěknou básničku rád rozdá.
Blížilo se poledne. Na učení se nikdo nesoustředil a najednou byl slyšet čertovský zvonek. Děti zůstaly, jako opařené. Už je to tady. Nervozita by se dala krájet. Celá ZŠ i MŠ se přesunula do tělocvičny, kde už čekal Mikuláš, Anděl a dva oškliví čerti. Kdybych měla sedm kolen, tak by na mně seděly všechny děti. Mikuláš měl Knihu hříchů a o každém z dětí toho věděl, k úžasu všech, moc. Postupně si volal děti k sobě a poslouchal nádherné básničky, které měly děti připravené. Za statečnost je odměnil balíčkem sladkostí. Dětem začala očička postupně zářit. Ve vzduchu začala opadávat nervozita a děti si radostně prohlížely, co od Mikuláše dostaly.
Po odchodu Mikuláše s čerty měly děti diskotéku, kde se nálada výborně uvolnila a bylo zase dobře.
Teď už jen zbývá splnit slib, který Mikulášovi daly. A zase za rok přijde další zúčtovaní, kde se dozvíme, jak moc se jim to dařilo.
Ivana Klímová
